„Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Nejlepší učitel inspiruje.“ – Charles Farrar Browne
Dne 23. 6.2017 se naše škola účastnila výstavy pořádané k 140. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů ve Vlčicích.
Byli jsme pozvání na Obecní úřad, kde jsme si prohlédli staré, nové i ty nejnovější hasičské přístroje. Některé z nich byly opravdoví veteráni. Po celé místnosti byly rozmístěny poháry, které místní sbor získal v různých soutěžích, dokonce i v ženské kategorii. Mohli jsme obdivovat různé hasičské náčiní, proudnice, hadice, háky na sundávání hořících trámů, ale i staré a nové hasičské oblečení. Dozvěděli jsme se, že hasiči nemají na starost jenom boj s ohněm, ale že pomáhají i při dalších akcích, kde je potřeba bojovat s nějakým živlem, nebo nebezpečím. Například při autonehodách, povodních, nebo při odstraňování vosích hnízd a podobně.
Pak jsme navštívili hasičskou zbrojnici, kde jsme si mohli vyzkoušet hasičskou helmu a posadit se do opravdového velikého hasičského auta. To bylo něco!!! Taky jsme mohli vidět, jak vypadá hasičská siréna, že to není lampa, jak jsme si někteří až doteď mysleli. Paní Pelantová nám ji na ukázku dokonce zapnula, abychom ji slyšeli pěkně nahlas.
Poté už následovaly praktické ukázky hašení skutečného požáru. Sami jsme si mohli vzít do ruky hasičské přístroje a uhasit skutečný oheň! Připadali jsme si jako opravdoví hasiči!
Nesmíme zapomenout, že jsme taky museli něco předvést, takové malé hasičské cvičení a prokázat, jak jsme zdatní. Všem se nám to povedlo a byli jsme dokonce odměněni i sladkým občerstvením.
Rádi bychom i touto cestou poděkovali místnímu Sboru dobrovolných hasičů, že jsme se mohli podívat na jejich výstavu, budeme mít všichni na co vzpomínat. Zvláštní poděkování patří rovněž panu Figerovi, který nám velice poutavě vyprávěl o jejich práci a celou akcí nás provázel.
Ještě jednou moc děkujeme za neskutečný zážitek a těšíme se na další společné akce s našimi hasiči!
V pátek 30. 6. 2017 se bude v základní škole předávat vysvědčení od 8.00 – 9. 00 hod.
V pondělí 26. 6. 2017 měli Vlčata a Vlčátka velmi sladký den.
Kubík Figera přinesl do školy krásný dort s přáním ,,Hurá, prázdniny“. Lukášek donesl do školky dort s úžasným nápisem ,,Děkuji ti školko milá, hodně jsi mě naučila“! Moc děkujeme rodičům Lukáška a Kubíka za úžasné, sladké a dojemné překvapení. Zároveň přejeme našemu budoucímu prvňáčkovi Lukáškovi úspěšný vstup do první třídy.
Základní škola a mateřská škola Vlčice nabízí místo učitelky MŠ.
Jedná se o zástup za dlouhodobou nemoc. Nástup od 14. srpna 2017. Bližší informace na tel. čísle 733 124 120.
Po celý školní rok jsme se seznamovali s naší Zemí a jejími světadíly.
V celoročním školním projektu „Zeměkoule a její obyvatelé“, jsme se naučili, na které světadíly se naše planeta člení a jak se na nich žije. Začali jsme světadílem, na kterém žijeme my, tedy Evropou a postupně jsme procestovali všechny ostatní světadíly.
Nabývali jsme pořád víc a víc informací o tom, jak to na jednotlivých světadílech vypadá, jaké je tam podnebí, hory, řeky, ale i obecné podmínky k životu lidí. Zajímalo nás, jak žijí děti v Austrálii, Americe, Asii a jestli to mají snadnější nebo těžší než my. Poznali jsme díky tomuto projektu spoustu památek po celém světě, hodně podivuhodných staveb, dozvěděli jsme se, co jedí Japonci, čím je vyhlášená libanonská kuchyně, nebo jak tráví volný čas děti v chudých afrických zemích. Velkou pomocí nám bylo promítání prezentací na interaktivní tabuli, díky čemu jsme se mohli tzv. přenést do cizokrajných zemí a představit si, jaké by to bylo, kdybychom se narodili třeba v Číně, Indii nebo Kanadě. Asi největší úspěch měla prezentace „Socha svobody“, protože jsme se mohli dostat i dovnitř sochy a vidět ji pěkně zblízka. Rovněž Afrika s jejími národními parky a divokými zvířaty byla pro nás lákavá.
Projekt jsme uzavřeli kvízem, abychom si ověřili, co jsme si zapamatovali. Na památku jsme si vyrobili postavy v životní velikosti: Eskymáka, Černocha, Japonce a Indiána.
Teď víme, že i když pocházíme z různých světadílů, všude žijí lidé stejní jako my, všichni si přejí žít pěkně a spokojeně. Poznali jsme, že ani barva pleti, ani místo kde jsme se narodili, nás lidi nerozděluje. Ba naopak, že se můžeme jeden od druhého hodně naučit.
Nakonec jen malé postesknutí: Jak to, že mají děti v Řecku tři měsíce prázdniny???Ach jo...